Exkurze do přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně

V říjnu 2021 navštívily třídy 4.EA a 4.EB přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé stráně.

Z Českých Budějovic jsme vyráželi již v 5 hodin ráno, a to autobusem, který musel splňovat normu EURO 3, abychom mohli vjet do chráněné krajinné oblasti. Cesta k největší středoevropské elektrárně svého druhu trvala nakonec celých šest hodin, ale byli jsme odměněni vskutku nevšedním zážitkem.

Elektrárna Dlouhé stráně se nalézá v pohoří Hrubý Jeseník v nadmořské výšce 1350 m. Zajímavostí je, že tato elektrárna spotřebovává více elektrické energie, než jí vyrobí. I přesto je ale stále v provozu a pro energetickou soustavu v České republice je zcela nenahraditelná, a to obzvláště v poslední době. Elektrárna má dvě nádrže – dolní a horní. V dolní nádrži, jež se nachází v nadmořské výšce 825 m, je spousta ryb, ale nesmí se lovit. Horní nádrž je postavena v nadmořské výšce 1350 m a návštěvníci se odtud mohou kochat okolní přírodou. V letní sezoně je možné si zde zapůjčit koloběžku a sjet z vrcholu až téměř k areálu, kde se v podzemí nachází strojovna elektrárny (výškový rozdíl je 525 metrů).

Prohlídka elektrárny byla zahájena v přednáškovém sále krátkým filmem, ze kterého jsme se dozvěděli, jak moc je elektrárna Dlouhé stráně potřebná pro energetickou síť. Dokáže totiž v době přebytku elektrické energie energii ze sítě odebírat a ukládat ji do potenciální energie vody, kterou čerpá z dolní nádrže do nádrže horní, vybudované odtěžením vrcholku hory. V době, kdy je naopak energie nedostatek (například když oblačnost znemožní využití solárních elektráren), začne voda proudit dolů a její polohová energie se mění na potřebnou a rychle dostupnou elektrickou energii. Tím se z levné energie stává energie, kterou lze v době nedostatku rychle prodat (dle slov průvodce se z levné energie vyrábí energie drahá).

Po krátkém úvodu jsme dostali helmy a vyrazili jsme do hlubokého podzemí skrývajícího strojovnu elektrárny se dvěma turbínovými ústrojími. V době našeho příchodu se jedno z nich právě dotočilo. Teplo, které v generátoru vzniklo, bylo všudypřítomné a my tak mohli zčásti pocítit, jak velká energie se v nádrži skrývá. V podzemí jsme viděli i vlakové koleje, po kterých přijíždějí transformátory.

Po prohlídce soustrojí a dalších mechanismů (kulového ventilu o velikosti člověka, který slouží k uzavírání přívodu vody z horní nádrže – pod tlakem větším než 50 atmosfér; tlakové nádoby

se stlačeným vzduchem určeným k rychlému odstavení soustrojí pro případ odfázování nebo odpojení elektrárny od sítě atd.) jsme vyšli ven z podzemí, nastoupili do autobusu a vyjeli kolem dolní nádrže až k nádrži horní. Po cestě jsme měli možnost poslechnout si, jak probíhala stavba elektrárny. Dozvěděli jsme se například to, že stavba elektrárny zůstala málem nedokončena, jelikož pár dní před dokončením stavby došlo k havárii, při které se rotor – kvůli drobnému posuvu skalního podloží – v plné rychlosti setkal se statorem. Škoda byla v řádu stovek milionů, ale do dnešních dnů zůstala jen jediná připomínka této havárie – strop v podzemí má na jednom místě podhledu jinou barvu.

Do Českých Budějovic jsme se vrátili ve 20:00. Exkurze se všem velice líbila.

Všechny události