Exkurze do Prahy – je stejná exkurze opravdu stejná?

Titulek se ptá: Je stejná exkurze opravdu stejná? My v následujících řádcích odpovíme…

 

Ve čtvrtek 9. 5. 2019 vyrazily další 2 třídy (3SB a 3EA) do Prahy na Hrad a do Muzea komunismu. Zdá se, že to bude stejné, ale třeba hned po příchodu k bezpečnostním bránám nás překvapil menší počet ostatních návštěvníků než před týdnem. Při kupování nastal problém ne s předbíhajícími průvodci, ale s vymyšlenými pravidly paní u pokladny… na další pokladně se už žádný problém nevyskytl. Dokonce ani u katedrály sv. Víta nestála žádná fronta. Uvnitř jsme se ale bohužel pořád sráželi s jinými skupinami. Pozitivní bylo, že šlo o školní skupiny dětí nižšího věku.

V katedrále nás opět přivítal genius loci tohoto neuvěřitelného místa. Dá se říct, že sama atmosféra naši výpravu tišila, čím více jsme se přibližovali k nejstarším částem chrámu. Tentokrát se svítilo ve staré sakristii, a tak jsme si mohli prohlédnout i visutý svorník, který je motivem na stokorunové bankovce.

V nejzazší části jsme museli procházet velice opatrně pro velký počet lidí, ale zvládli jsme to. Posouvali jsme se nejblíže k věnci kaplí, a tak jsme si prohlédli sarkofágy českých králů – např. Přemysla Otakara II., jejichž reliéfy zdobily sochy lvů v nohách sarkofágu. Vyslechli jsme si také výklad paní učitelky nějaké ZŠ, kdy vyprávěla, jak Jan Nepomucký byl zabit kvůli zpovědnímu tajemství, tak jsme si to hned uvedli na pravou míru.

Katedrálu jsme nechali za zády a směřovali jsme do Starého královského paláce, následovala návštěva baziliky sv. Jiří. Už od rána jsme se domlouvali, zda vynecháme Zlatou uličku, ale sami studenti si rozhodli, že tam půjdeme i přesto, že pak budeme muset trošku „šlápnout do pedálů“. V uličce bylo poměrně volno, někdo se šel kouknout do mučírny v Daliborce a pomalu jsme směřovali ven z Hradu. Zastavila nás výměna stráží, a když jsme tak stáli na II. nádvoří, tak nám jeden z bodyguardů naznačil, že na za chvilku něco uvidíme. Vyjela 3 auta, v druhém na místě spolujezdce seděl prezident.

A už jsme jen směřovali do centra. Ještě si ukázat Dům U Dvou slunců, kde žil Jan Neruda, zastavit se pod chrámem sv. Mikuláše, na Karlově mostě nás bavili mladí umělci z konzervatoře známými melodiemi. Orloj jsme opět nestihli v pohybu, a tak honem kolem Stavovského divadla k Obecnímu domu a dál do muzea komunismu. Zde se vedly debaty o Tuzexu, možnostech emigrace a nejvíce zaujal filmový dokument mapující dějiny komunismu u nás. Dobové záběry např. z roku 1968, ale hlavně z roku 1989 byly velice šokující.

A tak vlastně dvě stejné exkurze nikdy nebudou stejné.

Mgr. Ludmila Petržalová

Všechny akce 

Loading...